Bláznivá bezdětná

Trable se snahou o otěhotnění většinou člověka mrzí, bolí nebo taky srazí na kolena. A abych se nedostala do úplně poslední fáze, rozhodla jsem se o tom psát. S nadhledem a humorem a se snahou vysvětlit svým nejbližším, čím si procházím. A nejsem v tom rozhodně sama!

Hledala jsem způsob, jak se dostat k dětem, které vyrůstají bez rodičů, ale potřebovala jsem nějakou pomalejší cestu než je rovnou osvojení nebo pěstounství. Narazila jsem na Adru, která na svých stránkách inzerovala, že zprostředkovávají dobrovolnictví krom nemocnic a domovů pro seniory, také u dětí v ústavní péči. Hurá, to je přesně to, co...

Řekněme si to na rovinu - adopce není pro každého. Rozhodně není pro mě. Již v několika textech jsem zmínila, že adopce nebo darované reprodukční buňky pro mě nejsou tím správným směrem. Chtěla bych vysvětlit, proč to tak cítím. Možná nebudete souhlasit, třeba mě odsoudíte za povrchnost, ale píšu úplně o všem, a tohle je taky součást mé cesty. A...

Článků o tom, které rady fakt nepomáhají, je možné najít hromady, píše se o tom hodně na sociálních sítích, v časopisech pro ženy apod., a v podstatě se tam opakujou pořád ty samé věty. Sepsala jsem, co nepomáhalo mi a pořád jsem to od někoho poslouchala. A zkusím vysvětlit, co konkrétně na tom nepomáhá.

Baby boom

23.01.2024

Jsem ve věku, kdy už všichni mí nejbližší a přátelé děti mají. A začínají zadělávat na druhé či několikáté. Já sama po dítěti toužím už tak sedm let. Pořád mi někdo tvrdí, že jsem ještě mladá, že mám ještě dost času to stihnout. Ale když se rozhlédnu kolem sebe a vidím, že mé i o hodně mladší kamarádky, známé a...

Musím se přiznat, že vyprávění děvčat, která na konci svého trápení našla ten svůj raneček plný pokakaného a uplakaného štěstíčka, se mi čtou stále ještě těžce. Vlastně je ani nečtu. Nějak mi nevlévají očekávanou naději a optimismus do žil, spíš mě rozlítostní. Je mi smutno, že na mé cestě ty smradlavé plíny pořád ještě nejsou. Ale je jeden příběh,...

Tak mě fiklo v zádech. Už zase. Dobře mi tak. Co zavřeli posilovny a absolutně jsem přestala sportovat, stává se mi to často. SI skloubení. Na levé straně. Moje malé prokletí. Znám milion cviků na uvolnění a posílení svalů pánevní oblasti, ale když člověka nic nebolí, nic nedělá. A věřím tomu, že v téhle lenosti nejsem sama. Teda krom mého...

Jak jsem psala na konci předchozího článku, naše další kroky vedly k jinému lékaři a tam jsme šli rozhodnutí, že už chceme podstoupit IVF - in vitro fertilization - oplodnění ve zkumavce. Tady už se nedá bavit o ničem přírodním ani přirozeném natož tak romantickém či vzrušujícím. Je to čistá věda, pravá medicína a laboratorní práce. Mimochodem...

O diagnostických předehrách, které předcházejí samotný metodám asistované reprodukce, jsme si popovídali v předchozím článku. Většinou se nečeká na to, až jsou k dispozici všechny výsledky, protože vyhodnocení některých vyšetření trvá dost dlouho, a rovnou se vyzkoušejí některé levnější a méně náročnější způsoby asistovaného početí.

No jak? Normálně. Úplně normálně... Dva se zamilují, pak se ujistí, že spolu opravdu vydrží v dobrém i ve zlém, vezmou se s velkou pompou a rozhodnou se, že to, co na tom druhém obdivují, předají společně v podobě svých genů do nové, téměř dokonalé osobnosti. Naplánují tomu sportovní aktivity, zvolí hudební nástroj, vyberou skvělou školu a domluví...

Vím, že s tím přicházím trochu pozdě, ale tak nějak mi zhodnocení roku 2020 dalo zabrat víc, než jsem čekala. A při psaní jsem vlastně zjistila, že nehodnotím jen jeden uplynulý rok, ale nejméně dva poslední roky - od té doby, kdy jsem se rozhodla se svým životem něco zásadního udělat, a o které jsem se rozhodla teď psát deníček....