Pozdravy z Klimkovic III: Procedury

Jakožto protřelá lázeňská polo-profesionálka už nejsem ze všech procedur tak vyjukaná jako poprvé, a tak mě toho až tolik nepřekvapilo. Ba naopak, oproti Frantovkám jsou zdejší procedury řekněme komfortnější a rozhodně méně intimnější.

Systém je ovšem stejný. Lékař předepíše procedury pro vaši diagnózu adekvátní, kolikrát kterou máte absolvovat, a vy pak chodíte ode dveří ke dveřím, od procedury k proceduře a sbíráte razítka a podpisy na kartičku. Na každé proceduře je třeba být o 5 minut dříve, jinak je sekec mazec. Tohle je všude stejné.

Je tu ale jeden rozdíl oproti mé první lázeňské zkušenosti a to ten, že harmonogram procedur neplánují přímo sestřičky u ošetřujícího lékaře, jako tomu bylo ve Františkových, ale všem je plánuje jedna centrální "kancelář časování procedur". Už jsem ji zmiňovala v prvním článku z Klimkovic, jak je tady maskovaná a nemohla jsem ji v nástupní den najít.

Abych pravdu řekla, toto řešení mi připadá poněkud nešťastné. Trochu mám dojem ze svého rozpisu i z rozpisu spolupacientů, se kterými jsem se o tom bavila, že dámy z této kanceláře moc nezohledňují fakt, že po některých procedurách je lepší už jenom odpočívat, nebo že absolvovat některé procedury hned po obědě není moc příjemné. Tím, že snídani, oběd i večeři je nutno absolvovat v pevně stanovený čas, si nemůžete dovolit jakkoliv improvizovat, a tak se mi s neomylnou pravidelností stávalo, že jsem dvacet minut po obědě měla naordinovanou nějakou koupel nebo například pohoupání na spirální relaxaci (popíšu dále). Taková teplá vířivá nebo perličková koupel na plný žaludek není moc relaxačního. Spíš se celou dobu křečovitě modlíte, aby obsah žaludku zůstal tam, kde má. Když jsem si prošla celý svůj léčebný průkaz, napadlo mě, jestli si na mě paní z časování procedur nezasedla. Skoro každý den mě po obědě čekalo něco takového. Na nelogičnost naplánování procedur si ale stěžovali i pacienti, kteří se zde léčili s pohybovým aparátem. Například tělocvik po horké vaně pro ně byl také utrpení a úplně postrádalo logiku jít relaxovat před cvičením.

Asi po čtvrté takové nepříjemné poobědové vířivce jsem se rozhodla jednat a zajít do kanceláře časování procedur se zdvořilou žádostí, zda by mi to nemohli přeplánovat. Hned u vstupu v potemnělé chodbičce moje odhodlání zbrzdil obrovský nápis na vstupních dveřích "NEKLEPAT". Co mám dělat, abych se dostala dovnitř, tam nepsali. Nevím, jak vy, ale já když někde vidím toto na dveřích, okamžitě si udělám nehezký obrázek o člověku, který to tam napsal. Sklouzly mi oči na druhý přilepený papír: "Změna časování procedur na přání klienta: 250,- Kč" To mi stačilo k tomu, abych si ten obrázek dokreslila a představila si, jak příjemný by tento rozhovor asi byl. Přešla mě chuť to zkoušet. "To vám radši do té vany nabliju, než tohle," pomyslela jsem si a odešla. Možná to byly zbytečné předsudky, ale milí páni úředníci a dámy úřednice, strohý nápis "NEKLEPAT" na dveřích zaručeně zajistí, že člověk za nimi do kanceláře vejde už "přednasraný". Pokud chcete, aby se k vám zákazníci a klienti chovali slušně, začněte u nápisů na dveřích. První dojem totiž dvakrát neuděláte.

Naplánování procedur se samozřejmě během pobytu měnilo v závislosti na absenci personálu, nástupu nových pacientů a podobně. Tuto změnu vždy sestry oznamovaly tak, že zavolaly na pevnou linku do pokoje a vyzvaly dotyčného, aby si přišel na sesternu pro nový rozpis. Zde mám taky jednu dnes už vtipnou zkušenost. Tehdy bych za ni dotyčné mučila. Jediný den - v sobotu, kdy jsem se rozhodla vynechat snídani podávanou v 7,00 a jednou si déle pospat, mi v 6,30 zazvonil pokojový telefon. Probudil mě z tvrdého spánku, takže jsem vyskočila zmateně z postele a chvátala to zvednout. Na druhé straně padla vyčítavým tónem první věta: "Víte, že vás sestřičky včera nezastihly?" Trochu zbytečný dotaz. Jak bych to asi mohla vědět, když mě nezastihly?! "Přijďte si pro nový rozpis a mazejte na masáž, ať to stihnete. Máte ji v osm, "dodal káravý hlas. Bylo 6,30 hodin a ta masáž byla v osm o patro níž. Ne na druhém konci města a ne za deset minut. Za hodinu a půl o patro níž. Jako fakt to bylo tak urgentní?! Fakt to nešlo říct trochu víc mile takhle v sobotu ráno? Musím uznat, že v ten okamžik už mi trochu přetekl pohár trpělivosti a přestalo mě bavit, jak mě tady pořád někdo sekýruje. Když to není v jídelně za to, že přijdu o 5 minut později, nebo tam sedím moc dlouho, je to na proceduře, za to, že jsem nepřišla s rezervou o 10 minut dřív, že mám špatně natáhnutou papírovou podložku nebo mám v obalu na rozpis procedur vložený ještě nějaký další papír, který by mohl vypadnout. Ještě jsem tak potřebovala, aby mě budily čerstvě příchozí sestry s tím, že jsem měla vytušit, že budou volat a večer sedět na pokoji.

Ale abych nebyla úplně negativistická, pojďme se podívat na to, jaké procedury tady na neplodnost předepisují. Rozdělila jsem si je pro sebe do několika skupin: Obklady, vodní, elektrické, relaxační, fyzioterapeutické a psychoterapeutické.

Obklady

Lékaři mi naordinovali tři druhy obkladů. Peloidní, jodobromový a parafín. Každý je aplikován na jiné místo. Peloidní a jodobromový na podbřišek, parafín na bedra. Všechny jsou teplé a všechny jsou příjemné. Peloidní vypadá jako velký pytlík čaje - i když vlastně to ani moc neumím popsat. Je to napuštěné léčivou rašelinou, o které jsem se mnoho nedočetla, a zahřívané teplým plastovým polštářkem. Podobný je i jodobromový obklad - plena vymáčená v léčivé vodě a přikrytá teplým ohříváčkem. Parafín je legračnější. Je to několik vrstev - igelitový sáček, na něm plena vymáčená v horkém parafínu, na tom další sáček a na tom tělo. Ve všech případech vás pak zabalí do prostěradla a hrubé deky. To všechno se odehrává v oblečení, což je poněkud nešťastné, protože když už se člověk nezpotí, tak je stejně mokrý nebo špinavý od zábalu.

Vodní

Hlavní procedurou je společná jodobromová koupel - bazén napuštěný solankou o teplotě 37 °C. Na ten se vždy těším. Víc o zážitcích z něj se dočtete v jednom za dalších příspěvků.

Perličková a vířivá koupel - vždy jsem měla všechny bublající vany za "vířivky". Ale ouvej, ono to tak úplně není. Vždycky je to vana pro jednoho, ale jednou z trysek po stranách vany tryskají proudy vody a jednou ze dna vany probublává vzduch. Ta s tryskami vody je vířivka, se vzduchem perličková. Zjistila jsem, že vířivou mám radši. Člověk si tím proudem vody může nechat masírovat bolavá místa. Třeba záda. Ale nejradši jsem měla ty trysky, které mířily na plosky nohou. To byla lahoda. Perličková s vámi spíš tak natřepává a asi uvolňuje svalové napětí tak celkově. Pitomé na ní je, že se voda rychleji ochladí, jak je pořád tak probublávaná vzduchem, a tak ke konci už může být nepříjemně chladná.

Skotský střik mě zajímal nejvíc - a trochu taky děsil. A jaké to bylo, popíšu v samostatném příspěvku.

Elektrické

Intereference nebo alespoň tak nějak tomu říkali. Obnáší to dvě přísavky s mokrou houbičkou přisáté na břichu a dvě přisáté na bedrech. Leží se u toho na boku. A pak se pustí štrum a brní to. A to je celé :).

Solux - procedura, kterou mi původně chtěli naordinovat, ale nakonec se shodli na tom, že něco jiného bude lepší. Nicméně to ve mě vyvolalo zvědavost, tak jsem si jednu kúru přikoupila. Bylo to srandovní. Ležela jsem na lehátku a na oblast břicha mi namířila moc milá paní lázeňská taková dvě velká světla - červená. Trochu to hřálo. Připadala jsem si jak grilované koleno na firemním catteringu - jak ho tam pod infralampou udržujou teplé. Čekala jsem, kdy mě paní lázeňská přijde začít ořezávat a porcovat na talíře :) .

Relaxační

Samozřejmě nesměly chybět klasické masáže zad. Zajímavé bylo, že pokaždé ji prováděl jiný masér nebo masérka, a tak měl člověk porovnání. Pokaždé to bylo jiné, někdy lepší, někdy horší, někdy hladivé, někdy mučivé.

Spirální relaxaci mi pan doktor při vstupní prohlídce velice vychvaloval, že se mi to prý bude líbit. Je to taková velká modrá žíněnka, do které jsme na základce dopadali při skoku přes laťku. Prostě taková velká vodní postel, která se při pohybu zavlní. Hraje tam relaxační hudba. Lehnete si doprostřed a paní masérka s vámi houpe a různě vás jemně popotahuje, natáčí a masíruje. Poprvé mě to moc nenadchlo, ale pak už jsem trefila na jinou paní masérku a musím uznat, že pan doktor měl pravdu. Bylo to moc fajn. Když jsem teda zrovna neměla po obědě...

No a úplně ze všeho nejvíc se mi v ceníku procedur, které se dají přikoupit, zalíbila reflexní masáž plosek nohou An Mo, neváhala jsem ani vteřinu a přikoupila jsem si ji hned na první sobotu. Jsem v lázních, mám se hýčkat, tak hurá do toho. Tady ale bohužel musím říct, že to byl průšvih. Sobotní masérka byla velkým zklamáním. Když pominu její ne příliš vábný vzhled, a tím nemyslím, co jí bylo přírodou naděleno, ale spíš to, jak s tím naložila a postarala se o to, tak vůbec neměla tušení, co to má vlastně dělat. Očividně masáž nohou dělala poprvé, a to jako že úplně poprvé. Bylo to neprofesionální, nepříjemné, místy nezdravě bolestivé, čemuž se ještě podivovala, a chvílemi jsem měla pocit, že i přes to, že jsem si před procedurou poctivě umyla nohy, usínala. Čekala jsem, kdy ji budu muset vzbudit. Zvažovala jsem, že jí řeknu, aby to ukončila a půjdu to reklamovat. Ale jelikož jsem nekonfliktní typ a bylo mi jí líto, tak jsem to vydržela až do konce. Na její dotaz, jestli jsem spokojená, jsem dokázala odpovědět jen: "Děkuji". Moc mi nejde na rozum, proč proceduru, kterou si klient zaplatí, a podotýkám, že ne málo, nechají provádět nekompetentní personál. Moje zklamání bylo umocněno tím, jak moc jsem se na to těšila. Podruhé už jsem neměla odvahu riskovat, že trefím někoho podobného, takže ač jsem chtěla, už jsem si to nekoupila.

Fyzioterapeutické

Individuální fyzioterapie. Chodím ke své fyzioterapeutce Zuzce celkem často, a tak jsem si myslela, že mě nemůže nic překvapit. Už několik měsíců mě bolela záda - klasicky SI skloubení, a tak jsem spoléhala na to, že tady mi je napraví. A musím říct, že jsem byla spokojená. Vystřídaly se na mě dvě dámy. První mi záda krásně rozmasírovala, našla přesně místa, kde to mám ztuhlé a nešetřila mě. Druhá naopak byla velkým překvapením. Se slovy: "Tohle cvičení se vám bude líbit, nebudete muset nic dělat," na mě začala aplikovat Vojtovu metodu. Nebyla moc sdílná, ale uložila mě do přesně stanovené polohy, dala mi prsty na dva body na těle, a to bylo celé cvičení. A protože měla pocit, že bych to potřebovala ještě zopakovat, doporučila mi přikoupit si u ní ještě jednu půlhodinu. Já musím smeknout, to, co mě trápilo celou zimu, mě v ten moment přešlo. Byla jsem sice zvláštně dobitá, ale naprosto bez bolesti. Měla jsem za to, že Vojtova metoda se cvičí s malými miminky, ale vyvedla mě z omylu. Tohle byl fakt takový ten zázrak, na který každý čeká - něco se zlepší bez sebemenšího úsilí 😊.

Skupinová fyzioterapie - gynekologická. Tady to společné cvičení začalo klasickými cviky podle Mojžíšové, které už dobře znám. Pak se ale opět vystřídala fyzioterapeutka a cvičení mi připadalo daleko zajímavější, užitečnější a efektivnější. Pravda, že mladá Slovenka taky nebyla zrovna moc sdílná, ale její cviky byly super. Snad si alespoň něco z toho zapamatuju, až se budu protahovat sama doma.

Psychoterapeutické

Co mě velmi mile překvapilo, byla procedura "psychoterapie individuální". Byla tam milá paní psycholožka, se kterou se moc příjemně povídalo. Často trefila přesně to konkrétní bolavé místo a se spoustou věcí mi poradila, mám rozhodně nad čím přemýšlet a na čem pracovat. 

A pak mi ještě několikrát naordinovali skupinovou psychoterapii - relaxaci. Na to jsem se moc těšila. Po letech, kdy jsem na józe nebyla schopná ležet ani minutu v klidu, při uvědomování si vlastního těla se zavřenýma očima jsem vždy skončila maximálně u kolena, a pak už myslela na sto jiných věcí, jsem se to konečně naučila a musím říct, že to byl úžasný odpočinek, vypnutí a velmi příjemná půlhodinka s imaginární procházkou po jarním lese, Antarktidě, či prosluněné pláži.

Pak ještě musím vyzdvihnout doprovodný program, kterého jsem se zúčastnila. Dvakrát se mi povedlo zapsat se na workshop Re-start paměti. Bylo to moc příjemné povídání a vysvětlení způsobu, jak si zapamatovat věci, jaké se dají používat pomůcky a techniky. Například jsem si celkem úspěšně zapamatovala nákup o 30 položkách a taky už asi nikdy nezapomenu všechny disciplíny desetiboje, dokonce jak jdou při závodech za sebou.

Jak jsem psala v začátku, procedury v Klimkovicích jsou mnohém méně intimní než ty ve Františkových lázních, takže pro ty, co si neumí a ani nechcou představit slatinové vaginální tampóny nebo irigace léčivou vodou, jsou Klimkovice asi lepší varianta lázní. Nicméně relax a odpočinek je to úžasný tam i tam.