Klimkovice vs. Frantovky II.
Máme tady druhý poločas zápasu mezi dvěma lázeňskými zařízeními. V předchozím článku vyhrály Frantovky nad Klimkovicemi těsně 2:1. Dnes nás čeká porovnat zbývající kategorie. A těmi jsou samotná léčba, procedury a personál, a nakonec celková atmosféra a můj dojem z obou míst.
4) Léčba
Tady bych ráda shrnula zdravotnické služby, procedury, přístup personálu.
Doktoři
V obou lázních jsem se setkala u lékařů s velmi vstřícným přístupem. Jak od velmi zkušeného balneologa ve Františkových lázních, tak od velmi nezkušené paní doktorky v Klimkovicích. Nastoupila ve stejný den jako já a byla jsem její první dospělá pacientka. Oba lékaři neměli problém s tím napsat žádost na pojišťovnu o prodloužení pobytu, případně pozměnit nebo přidat procedury podle mého přání a situace.
Sestry
To je specifická kategorie snad úplně všude - ať to jsou ambulantní sestry, nemocniční sestry nebo lázeňské sestry… Všude jsou to rázné ženy, které vyžadují dodržování řádu a kázně. Například při vstupu do sesterny je nutné dodržovat jasně daný postup, obyčejně napsaný na nevzhledném papíru na dveřích, na který se sestra s pravděpodobností hraničící s jistotou odkáže, když ho mezi dalšími nevzhlednými papíry na dveřích přehlédnete a pravidlo porušíte. Však to znáte: někde klepat, někde neklepat, někde vstupovat až po vyzvání, někde vyčkat příchodu sestry... Nemůžu ale říct, že by v obojích lázních byly sestry jakkoliv neochotné vyjít vstříc nebo pomoci, když to bylo třeba. Ve Františkách sestřičky plánovaly procedury, takže s každou žádostí o změnu se chodilo k nim. Nikdy to nebyl problém. V Klimkovicích na to byla speciální kancelář a tam už to problém byl, nicméně to je jiný příběh. V Klimkovicích jsem navíc měla se sestřičkami uzavřený pakt o spolupráci a mlčenlivosti, jelikož jsem je nachytala porušovat domovní řád na požárním schodišti :).
Lázeňské
Musím říct, že zde byl rozdíl patrný. Klimkovické lázeňské zvyklé na pacienty se chovaly podstatně jinak než milé lázeňské ve Františkách zvyklé na zahraniční hosty.
Fyzioterapeuti
Za oba pobyty jsem potkala fyzioterapeutů hned několik. Někteří byli lepší, někteří horší a to jak ve Františkových Lázních, tak v Klimkovicích. Nemůžu říct, co bylo lepší.
Ve Františkách jsem narazila na jednoho, který očividně nebyl se svou prací spokojen a neustále si stěžoval na peníze a covidová opatření, cvičili jsme 3 cviky pořád dokolečka. Pak jsem si ho nechala vyměnit. Dostala jsem druhého, který naopak tím, že měl dost času, se pacientům věnoval nadstandardně, mordoval mě i hodinu (místo 20 minut), a když měl volno, ozval se a zdarma přidal nějakou tu hodinu navíc.
V Klimkách jsem nejdřív chodila ke starší fyzioterapeutce, která se mnou cvičila cviky podle Mojžíšové, ale vzhledem k tomu, že je dobře znám od své fyzioterapeutky Zuzky, můžu říct, že je učila špatně. Pak jsem dostala jinou fyzioterapeutku a ta se zabývala Vojtovou metodou, což mě dost překvapilo, protože jsem si vždy myslela, že se používá u miminek. Nicméně to bylo velmi zajímavé a dost mi pomohla s bolestí beder. U té jsem si i připlatila nějaké rehabilitace navíc. Na hromadném cvičení se taky vystřídaly dvě fyzioterapeutky. Jedna z nich byla ta moje starší paní, druhá byla mladá Slovenka a ta byla výborná. Znala cviky na protažení svalů, o kterých jsem do té doby ani neměla tušení, že je vůbec mám.
Maséři
Zatímco ve Františkových lázních jsem měla na celou léčbu přidělenu jednu masérku, která byla výborná, v Klimkovicích byl pokaždé jiný masér. Musím říct, že snad jen jeden z celé řady, kteří se na mě vystřídali, byl dobrý. Zbytek mě nějak nenadchnul nebo jsem se bohužel i kolikrát těšila, až to skončí.
Procedury
Každé lázně používají jiné přírodní zdroje a od toho se odvíjí i typ procedur, které jsem absolvovala. Ve Frantovkách je léčba postavená na slatině, přírodním plynu a minerálních vodách, v Klimkovicích je hlavním léčivým zdrojem jodobromová solanka – stará mořská voda.
Díky tomu bylo složení procedur ve Frantovkách pestřejší a méně se opakovaly. Taky jsem jich absolvovala v součtu o 10 víc než v Klimkovicích. Ve Frantových jsem tedy byla věčně zpatlaná od "bláta" a v Klimkovicích jsem se zase louhovala ve žluté nevábně vonící vodě. Samozřejmě některé procedury byly stejné – masáže, fyzioterapie, koupele, obklady beder. Z těch zajímavějších bych ve Františkách vypíchla samozřejmě slatinné tampony a zábaly, plynové procedury, irigace minerální vodou, ale taky jógu. V Klimkovicích zase skotské střiky, elektroléčbu nebo psychoterapii jak individuální, tak skupinovou v podobě relaxací.
Uspořádání lázní
Františkovy Lázně mají
procedury rozmělněné po celém centru města. Tím, že jsem bydlela v hotelovém
domě Royal, což je dependence hotelu Belvedere, jsem na jídlo a všechny
procedury kromě jógy chodila někam jinam. Něco bylo v Belvedere, gynekologické dokonce
ve vedlejším hotelu Dr. Adler, plynové lázně byly úplně jinde. Takže jsem se na
přelomu listopadu a prosince musela pořád oblíkat a svlíkat, což po teplých
procedurách nebylo úplně pohodlné. Ale alespoň jsem se dostala ven.
V Klimkovicích jsem měla vše pod jednou střechou. Jenže. Budovy uspořádané do tvaru U a pokoj jsem jako mladá a chodící dostala na úplném konci chodby, což znamenalo spoustu chození. Jako fakt spoustu. Skoro si myslím, že jsem tam nachodila víc než v těch Frantovkách. Každopádně to bylo trochu pohodlnější - člověk si ušetřil to věčné oblékání a svlékání. A mezi procedurami se dalo počkat v kavárně, když tam bylo naplánováno větší okno:).
U této kategorie je těžké hledat vítěze, každé bylo jiné, Frantovky byly navíc moje poprvé, takže to bylo pro mě dobrodružnější, v Klimkovicích byla léčba zase trochu komfortnější. Remíza 1:1.
5) Atmosféra
Zde bych chtěla zhodnotit celkovou atmosféru, kulturní program a prostředí jako takové. Oba pobyty jsem absolvovala za covidových opatření, takže tím bylo všechno podstatně ovlivněno.
Bar/kavárna
V celých Frantovkách byl celou dobu mého pobytu otevřený jenom hotelový bar, a to ještě jen v omezených hodinách. Nicméně posedět u skleničky či zákusku se tam dalo celkem v klidu a v příjemném prostředí. V Klimkovicích je velká kavárna, která je průchozí, takže poměrně rušná, ale zase měla širší sortiment. Obsluha se střídala, někteří byli milejší, někteří nepříjemní, ale na různé lidi natrefíte všude.
Kultura
Ve Frantovkách kvůli covidu žádná nebyla, takže nemůžu hodnotit, ale zúčastnila jsem se jedné komentované prohlídky města a ta byla výborná!
V Klimkovicích se už program konal, každý druhý den byla večer nějaká muzika adekvátní věkovému složení hostů, o víkendu například masopustní průvod a zajímavý byl vzdělávací kurz ohledně technik zlepšování paměti.
Okolí
Františkovy Lázně jsou malé, ale krásné městečko plné historických budov a krásných parků. Dají se podniknout různé výlety do vzdálenějšího okolí, pokud máte auto, je tam spousta restaurací, kaváren a podniků.
Klimkovice jsou na kopečku u Ostravy, trochu to tam působí jako konec světa. Dvě budovy sanatoria a jinak jenom les. Tudíž do přírody kousek. Do města nebo k nějaké hospůdce si musíte popojet nebo popojít kousek dál. Je tam klid.
Finančně
Když teď nepočítám příplatky, které se platí přímo lázním, větší peníze se dají utratit spíš asi ve Frantovkách. Kavárničky, restaurace, obchůdky a vonící lázeňské oplatky jsou velkým lákadlem. V Klimkovicích je těch možností méně, takže předpokládám, že se tam dá spíš ušetřit.
Hosté
V Klimkovicích potkáváte lidi s pohybovými problémy, po operacích velkých kloubů, s postižením nervového systému, po úrazech. Spousta z nich začíná na vozíku a odchází domů o jedné berli. Klobouk dolů, na to jsou tam specialisti. Některé případy ale vhánějí slzy do očí. Například jsem tam potkala pána - vysoký pěkný chlap, očividně velmi společenský, sportovec, tak kolem 40 let, s roztroušenou sklerózou. Skoro se sám nenajedl, obsluha mu krájela jídlo na malé kousky on je nabíral lžičkou, kterou držel oběma třesoucíma se rukama. Většinu toho vybryndal. Chodil o dvou berlích. Když šel po chodbě, měla jsem pocit, že mu musím přispěchat na pomoc, jinak to nezvládne. Přitom působil jako veselý upovídaný chlapík plný radosti ze života. Nebo tam byl bývalý elitní voják s manželkou a ten byl po mrtvici. Neschopný se o sebe sám postarat.
Nejhorší ale byly pohledy na maminky, které přicházely z dětské léčebny se svými ratolestmi na odpolední posezení do kavárny. Děti na vozíčcích, pokroucené, žijící očividně ve svých světech... Vždycky to ve mě vyvolávalo otázku, jestli je to lepší takhle nebo radši tak, jak to mám já - tedy vůbec. To bylo těžké sousto.
A další skupinou klientů byli Arabové - obyčejně s celými rodinami. To bylo taky velmi specifické.
Ve Františkových Lázních jsem potkávala spíš lázeňské šviháky, skupinky aktivních důchodců, ženy po gynekologických operacích. Tak nějak to byla veselejší společnost. A samozřejmě nesmím opomíjet velmi početnou německou klientelu.
Duch
Když bych měla zhodnotit ducha obou pobytů celkově, tak hlavní rozdíl, a už jsem to zmiňovala několikrát dřív, je v tom, že ve Frantovkách si připadáte jako host, kdežto v Klimkovicích jako pacient. Františkovy Lázně jsou prostě lázně. Klimkovice jsou sanatorium. Je to vidět všude - jak to tam vypadá, jak se k vám chovají.
Zde jednoznačně vyhrávají Frantovky.
5) Účinek lázeňské léčby
Na závěr asi to, co je při léčení čehokoliv nejdůležitější: Úspěšnost léčby. Bohužel, neotěhotněla jsem ani po jednom pobytu. Oba mi ale vnesly do života spoustu klidu a odpočinku, ani jednoho rozhodně nelituji. Nicméně miminko nepřišlo. Takže opět remíza: 0:0.
6) Výsledek zápasu
Františkovy Lázně proti Klimkovickým sanatoriím:
Kdybych měla ještě jednu šanci jet do lázní, jela bych zase někam jinam vyzkoušet něco nového. Protože to jsem prostě já. Ale kdybych se měla vrátit do jednoho z těchto dvou míst, pak bych volila Františkovy Lázně a doufala bych, že napodruhé bude všechno tak báječné jako bylo moje poprvé.