Dopisy z lázní VIII: Vosková vana

29.12.2020

Jedna z doplňkových relaxačních procedur je parafínový zábal. Používá se na nahřátí bolavých zad a kloubů. Ale úplně všichni, co tu jsme, jej máme naordinovaný na ruce. O této proceduře jsem už dříve slyšela a také vím, že se běžně používá v kosmetických a nehtových salónech. Bývá to používáno jako luxusní doplněk k ostatním zkrášlovacím kůrám. Zde ovšem dostává úplně jiný rozměr.

Přijdete k místnosti, kde se provádí, a tam obyčejně už sedí dav lidí. Nikdy tam není prázdno. V místnosti jsou čtyři očíslované kabinky se závěsem na složitější procedury jako je parafín na záda nebo třeba na klouby. A pak je tam uprostřed místnosti lavor s desinfekcí, plastový košík, velký odpadkový koš a po obvodu místnosti polstrovaná "lavice trestanců". Kdo jde jenom na ruce, nemusí čekat na svůj přidělený čas, ale může přijít kdykoliv, ovšem systém příjmu pacientů mi zůstal utajen až do konce mého pobytu. Někdo čeká na chodbě na vyzvání, někdo se hned nacpe do místnosti, odkud ho sestřička obyčejně vyhodí nebo upozorní, že má čekat... Asi to dělá každá lázeňská jinak a lidi jsou pak zmatení, když se dámy vystřídají. Nicméně, když se z ošetřovny ozve: "Tak pojďte, kdo jdete na ručičky," zvedne se půlka chodby a postaví se do fronty. 

Odevzdávají léčebné průkazy, do kterých dostanou razítko, a postupují dál k proceduře. Celé to probíhá tak, že nejdřív každý vrazí ruce do lavoru s desinfekcí a utře si je papírovým ubrouskem, pak přistoupí k nerezové nádobě, která připomíná friťák, na jejíž druhé straně stojí paní lázeňská připravená připravit zábal. Ve friťáku je čirá hustá tekutina = parafín. Ponoří se do toho 3x za sebou ruce, lázeňská na to zkušeným pohybem nasune svačinový sáček, čímž každému obyčejně zaprská dlouhý rukáv na halence či košili (proto je dobré chodit sem v krátkém rukávu), a na to celé ještě narazí velké fleecové rukavice bez prstů. Všichni pak vypadají jak rozkošní plyšoví medvídci Pú. Postupně každý usedá na lavičku a upírá zrak na hodiny zavěšené nad protějšími kabinkami. Každý si svých 15 minut hlídá sám. A tak tam na té trestné lavici v tichosti sedí několik medvídků Pú, jako by pykali za to, že byli málo roztomilí. Nemůžou se ani poškrábat na čele, aby se parafín z rukou neodloupnul. Tiše poslouchají rádio Blaník. Druhá sestřička je prý trochu milejší, ale zase pouští Country rádio. Tak chvála bohu za tuhle, kterou jsem potkávala já!

Když odbije vymezený čas, postupně se všichni medvídci začnou zvedat a přistupují k sestřiččině stolu, kde pohybem, který je potřeba natrénovat, sundají rukavice. Pak se otočí k odpadkovému koši, kde odlepí z rukou sáčky a pokoušejí se je vyhodit. Tady nastává veselá část hlavně pro nás ostatní, kterým čas ještě nevypršel. Když máte štěstí a je před vámi dost lidí, tak se pozorováním tohoto nerovného souboje celkem slušně pobavíte. První sáček jde dobře, spadne do koše skoro sám. Ale pak dojde na ten druhý, který se pokoušíte sundat tou rukou už bez sáčku, ale s parafínem. Sledujete, jak jim to nejde, lepí se to, každý tam s tím natřásá, fouká do toho, když ho přitlačí do koše, tak obyčejně vytáhne dva... No je to sranda. Nakonec se to ale vždycky povede. Poslední fáze je plastový košík, do kterého se oloupe parafín. Je zvláštně uspokojivé to z rukou sundávat. Mám z toho vždy takový blažený pocit. Snažím se to sundat v celku, aby z toho zbyla rukavice v celku, ale ještě nikdy se mi to nepovedlo. Vždycky nějaký prst upadne. Oloupaný parafín z košíku pak lázeňská dává roztopit do vedlejší nádoby.

Při mé první návštěvě mě fritéza zděsila. Máme totiž v práci podobné zařízení - "voskovou vanu" - ve které je také tak roztavený vosk používaný na test "rozlupčivosti" neboli pevnosti v tahu. Vosk má 100 °C a na vaně je několik nálepek s výstražnými symboly upozorňujícími na horký materiál. Hned se mi vybavily jizvy od popálenin na rukou našich laborantek a moc se mi nechtělo do toho strkat ruce. Napoprvé ze mě směrem k lázeňské nevypadlo nic jiného než: "Je to horké?" Ona bez sebemenšího zamyšlení a mrknutí oka odpověděla: "Je." Tak a teď tam ty ruce strč! Několik vteřin jsem váhala, ale byla nekompromisní. A nakonec to není zase tak moc horké. Parafín má asi 56 °C.

Byla to moje tradiční sobotní procedura - nenáročná, příjemná, rychlá. Ruce jsou po tom příjemně hebké a takové vláčné. Tento stav vydrží obyčejně do nějaké první koupele. Je dobré si sobotní procedury naplánovat tak, aby to nebyla hned ta následující...